Hey, ku Gorúm! - Bieszczady 2013 (I. část)

 

Hey, ku Gorúm! - Bieszczady 2013 (I. část)

Na přelomu září/října 2013 si dvě sportovní ženy sbalily batůžky a vyrazily se nezávazně podívat do východní části hor Národní Park Poloniny (Bukovské Vrchy) ležících při slovensko-polské hranici, dále pokračovat na Ukrajinu do Užanského Parku a celou cestu zakončit v polském Bieszczadzki Park Narodni. Prvo-počáteční cestu jsme jako nejrychlejší zvolili uváženě a pohodlně lůžkovým vlakem z destinace Praha (ČR) - Humenné (SK).

Pohled z chodby tiše spícího vlaku 

Věděli jste, že české vlaky mají sprchy?

Ve městě Humenné jsme shlédli nádhernou expozici „Vihorlatského Muzea, (Expozice Ludovej Architektury) Vám můžeme vřele doporučit. 

Vihorlatské Muzeum (Expozice Ludovej Architektury)

Poté jsme z Humenného úspěšně chytali dva autobusy směr Stakčín a Nová Sedlica. K našemu překvapení v těchto končinách potkáváme moravské rodáky z Brna, kteří nás nechávají přespat v dřevěné chalupě. Všechny obchody okolo jsou zavřené, proto čepujeme železitou vodu z kohoutku, chutná nám drsně, jak z Mariánských Lázní a vyrážíme po červené značce směr Krzemieniec 1 221 m. 

 

Cestu nám lemují bukové pralesy, patřící do UNESCO a také uvědomělé tabule s nápisy Štátná Hranica. V lese si všímáme slizkých bílých hub, (září bíle již na dálku), takzvaných Sliznačka Obyčajná,  květiny Zubačka Žliazkatá či lesního zdravotníka Ďatel Bielochrbtý. Po 3 h stoupání již stojíme na Slovenko-Polsko-Ukrajinské hranici s ústředním bodem Krzemieniec (1 221m).

Slovensko-polsko-ukrajinská hranice 

Ústřední bod Krzemieniec 1 221m

Na vrcholu panuje jasná pohoda

První výhledy

Na vrcholu panuje jasná pohoda a relax. Sluníčko nám prostě přeje. Z tohoto místa, měla naše cesta valit dále na Ukrajinu, jakkoliv jsme se od tamních cestovatelů dozvěděli, že je to pro dvě ženy stále nebezpečné. Trochu váháme, improvizujeme nad mapou, když tu se ptám kolegyně: „Ukrajina letos padá, co?“ Má kolegyně neb Liška Ryška se na mne podívá a odvážně praví: „Už jsi někdy byla v Polsku?“ Nechápavý pohled a obrovský smích, okamžitě odpovídám: „Hey ku Gorúm!“ Rychle upravujeme další toulání a oči nám na mapě kopírují „bezpečné“ území Polska. Pojďme tedy na to!“ Rozhodnuto, vyrážíme. Modré značení nás vede k Wielka Rawka 1 304 m a k rozcestníku Mala Rawka 1 267 m. 

Rozcestník Wielka Rawka 1 304 m

Přechod hřebene Wielka Rawka

Komu se nelení, tomu se jeřábí

Značené rozcestníky jsou luxusní

„Numer Alarmowy w Gorách - Turistické značení v Polských Bieszczady nemělo chybu“

Den se pomalu chýlí ke konci a my nocujeme v chatě Bacówka PTTK Pod Mala Rawka (schronisko) ve výšce 930 m.  Odměnou nám je čisté a fajné ubytování v lágru spolu s poměrně tichými polskými kolegy a také dobře vychlazený polský Lezajsk za pouhých 10 PLN (v měnovém přepočtu asi Kč 60,-)

Chata Bacówka Schronisko

Polský Lezajsk za pouhých 10 PLN

3. den - Ráno vstáváme se sluncem, okolo 8h ranní a po vydatné snídani vyrážíme zeleným, žlutý a modrým obloukem turisticky značených cest přímo do vesničky Ustrzyki Górne.  Cesta nám utíká téměř rychle, značení na každém rohu, turisté polsky hovořící a počasí nádherné. Samotný přechod hřebene nabízí romantické kochačky a místa na odpočinkové pikniky s českými tatrankami či polskými Goralkami. 

Kousek cesty zpět k Malá a Velká Rawka

Podzimní nádech nás hřeje u srdce

V odpoledních hodinách dorážíme s úsměvem z horského hřebene do Ustrzyki Górne.  Zde nás zaujala   polská tabule označující možnost ochutnat místní točené pivo. Po jasném česko-polském překladu zůstáváme ve stanici Berdo nocovat. K večeři si dáváme pečené vepřové koleno, abychom měli hodně sil do dalšího dne a poté již šťastné jako blechy v suchu zabalené v našich spacácích vnímáme zpěvy linoucí se od veselých účastníků z kempu.

Polská značka identifikující obec

Tabule označující možnost ochutnání místního točeného piva

4. Den – Naše snídaně obsahuje podpůrné rybičky v oleji neboť cesta bude dlouhá a podstatně náročnější. Vycházíme z údolí z Ustrzyki Górne a pouštíme se do dalšího výstupu směr polská Tarnica 1 346 m. Po cestě míjíme důležitou křižovatku cest Przelecz 1 275 m. 

Výstavní panorámata

Výstavní panorámata II.

Vrchol Tarnica 1 346 m na dohled
 
Jako jediný turisté se 45 litrovými batohy vystupujeme po kamenné cestě na vrchol Tarnica 1 346 m, když tu slyšíme zpívání klečících lidí společně s proslovy samotného kněze, ano – je to tak, na vrcholu se koná posvátná mše. Usedli jsme rychle na dřevěnou lavičku a tiše sledovali samotný obřad.
 
Posvátná mše na vrcholu
Kalich naplněný polskou vodou Cisowianka (mimochodem výborná pitná voda)
 
 
 
 
Vepřové koleno, to sílu Ti dá!
 
Dáváme malou svačinu (maso z vepřového kolene, které jsme nedojedli k večeři) a zvesela s nadčasovým limitem pokračujeme zpět na rozcestník novým směrem – vrchol Halič 1 333 m.  
Podzimní cesta Polonina Bukowska
 


 

Autor: Žaneta Rejfková