"MONGIBELLO 3 321 m neb sen, který splnil Etna Den"
MONGIBELLO 3 321 m neb sen, který splnil Etna Den
Sever nebo Jih, obě stojí za to..
Deník Lonely Anet píše 17.5.2014, společně s kolegou Bee, vyrážíme na sicilský ostrov dotknout se vysněného masívu posvátné Mount Etny, jakožto stále aktivní sopky s nejdelším doloženým záznam erupcí ve světě.
Procházejíc nabídky leteckých společností, zjišťujeme, že společnost Air One tu a tam vyvěsí do éteru zajímavé ceny letenek a tak se stačí jen rychle rozhodnout, zda-li daný termín vyhovuje našim starostlivým zaměstnavatelům. Za hodinu plánovacího procesu máme jasno, potvrzujeme letenky, stačí jen z archívu vytáhnout takzvaný „Dream Plan“ a sicilské dobrodružství může začít.
Každý ji zná..,typická sopečná značka
Odlétáme z rakouské Vídně a kupodivu vše probíhá jako po českých drátkách. Vídeňské letiště volíme ze dvou důvodů; a to jak z pohledu příznivějších cen letenek, tak i možnosti vzít si na palubu letadla až 8 kilogramový batůžek + teleskopické hole bez bezpečnostních cavyků. V případě, že letíte z českého letiště Václava Havla, je dost pravděpodobné, že budete mít s holemi nemalou potíž, jelikož jsou dle aktuálního ustanovení na palubu letadla tyto tyčky s ostřejšími hroty zakázány.
Láva, kam se podíváš..,na cestě do Nicolosi.
8 kg batoh je prostě malý, přistupujeme tedy svérázně k prozřetelnému kroku a většinu teplého oblečení navlékáme rovnou na sebe tak, abychom stále vypadali jako nenápadní čeští turisté. Je to vždy takříkajíc jedinečná příležitost vyzkoušet si roli zpoceného polárního náčelníka, který i přestože ví a cítí, že stékající kapky potu po těle jsou známkou zdravé tělesné konfigurace, spokojeně se u toho tváří a dobrodružně u toho září.
Cesta je zážitek..
Nejzajímavější nám však připadá aerobní cvičení prováděné během bezpečnostních aktivit na důkaz toho, že sebou opravdu nic podezřelého na palubu letadla nebereme, tedy ani možnou nemožnou drogérii a samozřejmě ani nejdůležitější holčičácké hračky, (jako např. pinzeta, nůžky, řasenka či výživné krémy na mladý vzhled), všechno tentokrát zůstat povinně doma.
Vulkanická pohlednice..
V noci odlétáme do historické Catanie a bez jakýchkoliv problémů si vypůjčujeme auto značky Fiat. Směr a cíl je zřejmý, ubytování v centru města. Věrná společnice, dopředu nachystaná GPeSka nám ve tmě zpříjemňujeme noční toulky městem, které se však po několika minutách stávají nočním ďábelským šílenstvím catanijských ulic. Zažíváme takzvanou Indii v akci, věřte, víme o čem hovoříme. Nastává chaotické sicilské běsnění vylétávajících aut ze všech možných směrů, naprosto autentické a nepřestávající povzbudivé troubení plus podezřelé mafiánské objekty pohybující se na krajích úzkých ulic, toho už bylo na nás více než dost. Výjimečný moment nastává v okamžiku, kdy si uvědomujeme, že naše batohy s peněženkami a osobními doklady jsou umístěny v kufru, který je při popojížděcí rychlosti 5km/h nabídkově otevřený všem pouličním aktivistům, nemluvě o tom, že parkovací dovednosti v půlnočních hodinách jsou v těchto končinách vyloženě nemožné. Tož, národ český si poradí – „cananiajky parkujem“. Do ráno nám zmizelo z auta pouze pravé zpětní zrcátko, které když jsme zpětně vraceli do půjčovny nám naúčtováno nebylo.
Mohutná lávová pole
Při příjezdu do oblasti Nicolosi nám okamžitě bere dech úrodná sopečná půda, která zde umožnuje pěstování vinné révy a ovocných sadů, rozmístěných na samotných svazích Mount Etny.
Výstupové sopečné tempíčko
Po silnici dojíždíme autem na horskou plošinu Rifugio Sapienza v nadmožské výšce 1 892 m. Auto zanecháváme na parkovišti a platíme malý dobrovolný poplatek ne-dobrovolnému hlídači aprox EUR 2,-. První sopečná lákadla přicházejí záhy a to v podobně dvou rozsáhlých kráterů u cesty Mt. Silvestri Inf. ve výšce 1 885 m a Mt. Silvestri Sup. ve výšce 1 998 m.
Okolí Mongibello
Naše cesta se dále stáčí pod lanovku stejnojmenně nazvanou Mt. Silvestri a vine se tak po východní straně do výšky 2 113 m. Odsud pokračuje dále na západ, stoupáme přibližně dvě hodiny k plošině Piccolo Rifugio 2 498 m. Oživujeme naše těla svačinou schonbrunnského grilovaného kuřete a dezertu mozartových čokoládových koulí (kolegy nápad) a kráčíme dále na horu přes Pian Del Lago směrem k Belveder.
POozóOr na dírky - Cisternazza
Chvíli jdeme po cestě, chvíli si stoupání zkracujeme napříč černým lávovým polem. Celá tato oblast vypadá jako jiná planeta, černá barva společně s její dlouhověkostí se jemně odráží na ležících zbytcích lávových kamenů povalujících se všude kolem. Tento pocit je jen občasně narušen pohybujícím se bílým transportním autobusem převážejícím převážně nadšené turisty v žabkách nebo špinavého jeepu s týmem výzkumných vědců. I přestože je oblast Etny národním parkem, je celkem dobře turistiky ošetřená.
Bus či Fata Morgana?! To italský pivo už nebudeme pít!
Zmocňuje se nás divný pocit nezvěstně neznámého, pomalu a důvěryhodně kráčíme a naše stopy na to vzápětí mizí v nedýchatelném prachu. Prach, kam se podíváš.., tak šedivý a temný až nepřirozeně se přátelí se spoustou sněhu těžce ležícího v této části planety, přesto však nacházíme definici pro náš prožívající dojem – „Jiná planeta“.
A přece tu nejsme sami..
Ledovcová vrstva
Všechny odstíny šedé a černé tu společně souznějí v dlouhověkosti prostoru, důkazy hmotného sopečného bití se prozaicky odráží na ležících a dýchajících zbytcích lávových kamenů povalujících se všude kolem nás. Je to pouze sopečný prach, kterého se dotýkáte a svojí přítomností jej oživujete.
Sopečné bití
Stále šlapeme po svých, i přes měnící se rychlost větru, který je součástí této oblasti, bažíme se získaným pocitem a vnímáme to pusté okolí, dalo by se říci; “úplný klid na Zemi“. Každé naše působení , každá naše stopa za několik okamžiků mizí, docela rychle si uvědomíte průběžnou pom íjivost hektické existence, relaxujeme..
Pomíjivost hektické existence
Úplný klid na Zemi
Sopečná činnost patří mezi důležité faktory ovlivňující zemské klima. Při sopečných erupcích se do atmosféry dostává značné množství sopečného popílku, prachu, oxidů uhlíku, síry a dalších plynů, toto vše si záhy uvědomíme, když tu aktivně zápasíme s prachem a neutuchajícím odérem síry.
Mongibello tajemství odhaleno
Jiná planeta
Pokračujeme dále a držíme se východní strany sopečného vulkánu, který nám poodhaluje nevšední otvor do země Cisternazza a posléze vyhlídku Belveder. Našemu oku neuniká ani pohled na lávové pole Láva Rosa Del z roku 1759.
Hodiny měří, tělo fičí a srdce vroucně buší..
Svoboda výškového oparu
Načervenalý kráter s doutnající sírou
To důležité je, že tu právě stojíme a dle odborných knih víme, že samotný obvod sopečné základny měří cca 210 km a zároveň víme, že se tato sopečná dáma rozkládá odhadem na 1 750 km. Mapa zakoupená před výstupem uvádí informaci, že k nejmohutnější erupci tu došlo v roce 1669, kdy láva dosáhla až do města Catanie, které také částečně poničila.
Je to fešák, Frumento Supino 2 844 m
Po zvážení všech možností se věnujeme snímkování krajiny a posléze začínáme pomalu a rozumně klesat z výšky 3 000 m. Přichází však další radost v podobě nejhezčího sopečného kráteru Frumento Supino v 2 844 m.
Na vrcholu kráteru Frumento Supino, žlutá tu fičí.
Načervenalý kráter se zbytky šedého sněhu a s doutnající sílou síry nám připomíná strážce tohoto neživého Etna prostoru. Prozkoumáváme terén tvořený unikátními sopečnými útvary a dáváme si malou pauzu, sedíme na okraji kráteru a z batůžku vytahujeme jedno pivko na oslavu. Odpočívajíc na vrcholu kráteru Frumento Supino už jen pozorujeme doutnající divý svět.
Pozemské bytosti nebo odvážní turisté přeskakující sopečné díry
Sestupujeme, spíše slyžováváme na botách prudší jižní stranu Frumento Supino do prostoru odstínu ležící šedi a evidentního neživota. Potkáváme tři turisty, kteří lehkomyslně přeskakují sopečné díry, „no proč ne“, chvíli je sledujeme a napjatě očekáváme, zda-li jeden z nich tam alespoň hupne, takovou foto určitě ještě nikdo nemá. Ještě pár snímků a jsme hbitě dole.
Kráter La Montagnola 2 638 m
Létající Čestmír..
A co říci na závěr, snad jen to, že jsme s kolegou Bee pochopili jednu důležitou věc; přestat mít obavy, tam, kde nejsou neb vše co je jen sen, samo zmizí a zůstane nám to, co je opravdu skutečné.
