SkiAlp Harrachov 2013 - "Kdo motá, ten jede!"

Kdo motá, ten jede –Harrachov 2013

V týdnu jsme se rozhodli vyjet na víkendový skialp do Harrachova. Podařilo se nám v Praze nalézt půjčovnu skialpinistického vybavení (Ski Surf Sport – www.skisurf.cz) za lidové ceny bez jakékoliv vysoké zástavy peněz. Celé půjčení jistila pouhá kopie platného OP. Naše nadšení však opadlo v momentě vyzvednutí námi objednaných lyží a pásů. Lyže vypadaly přirozeně připraveně na sportovní výkon (ba nové), jakkoliv modré pásy k daným lyžím zcela nesedly, byly krátké, uzké a již plně bez lepidla), obsluhující slečna přiznala, že na pásy zcela zapoměla. Znepokojující otázka tedy zněla, „co budeme dělat?“ „Něco vymyslíme..“ Sbalili jsme tedy vybavení, které nám bylo nabídnuto, usmlouvali jsme 40% slevu na ceně (viz pásy) a skočili do auta hurá Harrachov.

Druhýden ráno v plné sportovní parádě jsme připravili skialpové vybavní před chatu a řešili otázku zcela ultra-nemoderních, nehodících se a nepoužitelných tuleních pásů. „Co stím?“ A poté ta myšlenka znenadání přišla…“Jasně, důležitý nástroj skialpinisty - široká lepící páska v batohu – pomůůůže!!!“.  Nalepili jsme pásy dodatečným lepidlem v tubě a omotali špičky stejně tak zadní části lyží lepící páskou, „světe div se – pásy drží.“   

Ať žije široká lepící páska v batůžku

Ukázka skialpinistického lyžařského umění improvizace

Nasadili jsme páskou upravená prkénka a po zelené turistické značce jsme se vydali z Harrachova do Rýžoviště. Na cestě jsme okoukali pár nevšedně létajících lyžařských skokanů, kteří se střemhlav vydávaly z výšek Harrachovských skokanských můstků zase zpět na zem. Rýžoviště nabízelo k vidění nadměrně akčně-polskou lyžařskou aktivitu, tudíš jsme práskly byčem do lyží a rychle zmizeli směr Studenov.

Připravení, prostě jedééém..

Lepící páska na lyžích stále drží. Naše trasa směřovala po Krakonošově cestě až na Dvoračky, kde jsme si v místní hospůdce dali delikátní kulajdu, domácky upečené teplé housky a pifko. Seznámili jsme se s několika místními běžkaři a mazali cestou necestou po červené turistky značené trase k Růžinčiným zahrádkám a dále po zelené ke Čtyřem Pánům. Toto místo bychom mohli nazvat místem „družícím“ neboť se naše přátelská skupina rozrostla od další tři členy Alíka, Honzu a muže v černém. Společně po uvítacím panáku slivovice z plaskačky a zhodnocení našich lyží (kdo má ten nejlepší ski model), jsme se všichni odsmekali na prkýnkách až na křižovatku pokračující k Vosecké boudě a okruhem k boudě Labské. Ještě jednou jsme na rozloučenou zamávali naším novým přátelům zmrzlou teleskopickou hůlkou a již si fičíme mlžně-bílou-krajinou na Voseckou boudu. Stav pásů – drží.

Horská křižovatka U Čtyřech Pánů..směr Vosecká bouda

Horská křižovatka U Čtyřech Pánů..směr Vosecká bouda

Čas se přibližoval k páte hodině odpolední a počasí se stále nezlepšilo, spíše černalo přicházející tmou. Na hřebenech se prohánělo poměrně velké množství běžkařů, kteří nám doporučovali si sportovně máknout s heslem – „po páté už na Vosecké nic nedostanete“.

Za pět minut 5 hodin otevíráme dveře Vosecké boudy a objednáváme čaje a pivo, když tu se náhle seznamujeme s kolegy lesníky (běřkaři) pocházející ze stejného vesnického regionu jako my, at žije Kolín! Od té chvíle se stáváme okamžitými přáteli a další runda pivních pohárů nás nemine. Lesníci Kamil a Jan nám vysvětlili velmi důležitou kančí tématiku v lese a ke stolu se přidávají nový sněžnicový nováčci Jana a Lubomír. Lesníci se nám přiznávají, že nemají kde složit hlavy. Časový mezičas strávený na Vosecké se blížil k půl osmé večerní, když jsme vystartovali všichni společně na cestu zpět Harrachov po zelené a modré značce. Držící pásy odlepeny z prkýnek, již netřeba nepící pásky jakožto důležitého skialpiniistického vybavení. Jelikož páni běřkaři neměli čelovky v batůžkách, nabídli jsme se jim jako MountainSki zachranný eskort pro běřkaře a La Harrachov. Běřkaři klouzali celou cestu mezi námi a brzdily co to dalo. Naše přátelství narostlo do takové výše, že po návratu do Harrachova se lesníci rozhodli přespat s námi v našem pensionku s dobou ranního příchodu z občerstvovacích zařízení okolo osmé hodiny ranní.

velmi důležitou

Běžkařské světlušky lesní & záchranná akce MountainSki

Závěr: důležitá součást každého správného skialpinisty je široká lepící páska v batohu a smysl pro okamžitou improvizaci.

Na chatě běžkaři obdivují rampouchovou přírodní krásu vy rážíme do místních hospůdek a slečny se tulí s místními osobními hlídači.

Osobní strážce

 

Autor: Žaneta Rejfková