SKIALP – Příběh Krížna 2 038 m Vysoké Tatry 2013

Z Podbanského na Razcestie Horáreň před Tichou

 

Počasí dle předpovědi udává 100% inverzi, tudíž nahoře nás čekají slunečná panoramata.

Pohled zpět na Nízké Tatry

 

Pokračujeme ještě chvíli Tichou Dolinou a užíváme si půvabný tatranský klid a mír. Po cestě se nenápadně ubíráme doprava a začínáme stoupat. Cesta na vrchol Krížna je odhadnuta na 5h a 30 min, samozřejmě včetně fotografických záměrů, tudíž nejde o olympijský výstupový rekord.

 

Stoupáme, dýcháme, hýkáme, jednoduše horsky se kocháme. To jsou ty jedinečné pocity nás, pocestných, lidí toulajících se po horách. Samotné uvědomění si, že se můžeme podívat, kam se nám zlíbí a vidět oblaka nad sebou i u svých nohou.

 

V pozadí vymodelovaný vrchol Kriváň 2 494 m

 

Blížíme se ke skalnatému vrchu zvaného Všiváky ve výšce 1 811 m.n.m. Hledáčkem na fotoaparátu  zachycuji Mata stojícího na hřebeni a usmívajícího se jako právě spokojeného muže. Náhle však Mato mezi zuby vyslovuje větu: „Žany, bude lepší to obejít než jít přes!“ Pocítila jsem v těle divný pocit, směřující k závěru, že z bezpečnostních důvodů bychom to měli obejít, jakkoliv mé já křičelo - taková škoda nevidět a nezažít tu silnou touhu přímého výstupu ve sněhu přes pár šutrů k samému vrcholu. Hlavou mi bleskla věrně diplomatická hláška: „Mato, dojdeme blíže, uvidíme a rozhodneme se“. Výsledek je zřejmý, dle posouzení situace a sněhových podmínek jsme se rozhodli jít skrz. Přichází obrovská radost.

 

Mato stoupá jako hbitý tygr s batohem do výše Všiváků a má z toho k mému překvapení neobyčejnou radost.  Cestu nahoru lemují jen stopy tamějších zvířat, patrně liška nebo vlk, kteří běželi po cestě chvíli před náma. Výhledy nám umožnují pozdravit majestátný Kriván 2 494 m.n.m po pravé straně a taktéž vrchol Hlina 1 494 m, Holý Vrch 1 862 m a Bystrá 2 248 m po levé straně.

 

Sněhu trochu po kolena, boříme se..

 

Čas nás malinko přivádí do rozpaků, jelikož budík ukazuje 16 h odpoledne, my stále na hřebeni dýchající čistý tatranský vzduch a slunce začíná pomalu padajíce klesat. Chtě, nechtě musíme se rozloučit a mazat cestou necestou zpět do údolí.

 

Skialpinista Mato

 

Vrchol Krížna se na nás usmívá a my víme, že již nemůžeme těch pár kroků k samému vrcholu, bo mezitím padá tma tmoucí. Nastává čas ústupu, cestu volíme téměř po vrstevnici Tiché Doliny, překračujeme opatrně lavinové svahy a snažíme se dostat co nejníže na zasněženou cestu. Nad Kriváňem se objeví obrovský bílý měsíc a proto naše čelovky nejsou prozatím potřeba.